Kurátorský text

Zrovna jsou ty lidové slavnosti, tak proč se k nim nepřidat! V Červeném Kostelci! V tom literárně nasáklém kraji. Božena Němcová, bratři Čapkové, Alois Jirásek. Krása češství, až hanba. Tak mě tak napadá otázka: Kdepak je ten český lid? A kdopak to vlastně je? Nu, nebudu to lámat přes koleno; berme to zkrátka tak, že skoro všechno může z lidu pocházet. A do lidu se zase vracet. Nebo? Všechno je to  takovej “tatíkovskej” folklór. 

Každopádně to je parádní výstava současného umění. Možná jsou (non)folklorní i ti vystavující umělci a umělkyně, co otevírají svojí současnou výstavou FOLK IS DADDY tu červenokosteleckou Kunstfabriku. Vedle JANA DYNTERY (nar. 1974 v Náchodě, protože tam byla porodnice), který je experimentující fotograf, se sklonem k abstrahování fotografického obrazu, čímž rozšiřuje možnosti fotografického zobrazování, zvláště když do jeho práce vstupuji i jiná kompjútrová média, a také abstrakně znakové malířské intervence, se vystavuje malířská čtveřice, která má dost společného, i když každý z ní má svůj zřetelný malířský dyzajn, autonomní rukopisnou identitu a přesvědčivou obrazotvůrčí dychtivost. 

Zkrátka mě jako kurátora všichni baví. O co tedy jde? O všechno a o nic a o umění. A také o to, aby se umění nestalo “vzpomínkami na budoucnost”, které nám odnesli kapitalistický ufoni.
O Janu Dynterovi už jsem psal. Nepodotkl jsem ovšem, že vystudoval birgusovský Institut tvůrčí fotografie v Opavě. To JULIUS REICHEL (nar. jako O. O. roku 1981 v Kaplici ) studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Jiřího Davida, zatímco ve vedlejším malířském, vedeném tehdy Jiřím Černickým a asistujícím Markem Medunou ti zbylí tři – tedy SOFIE ŠVEJDOVÁ (nar. 1990 v Plzni), DAVID KRŇANSKÝ (nar. 1987 v Praze) a FILIP DVOŘÁK (nar. 1990 v Praze). Pro ně platí následující: Jestliže jejich společným jmenovatelem je pohyb v abstraktních či abstrahovaných malířských kreacích, neskrývají se ani před vstřebáváním sociálního kontextu a intervencemi do prostoru galerií i mimo ně. Důležitý je v tomto smyslu i grafitti background, to pro Julia. David Krňanský se dozajista proslavil svými uvolněnými geometrizujícími kompozicemi, když z čb postupně připustil i barvu. Při vnímání jistého nebezpečí estetického opakování se poslední dobou pustil i do divokých barevných čistěabstrakcí. Odtud je jen krůček k Sofii, která v abstrakcích, jejichž základ může být v krajině i v postavě i v postavě v krajině, a nebo ne, je divoká konstantně. Silné gesto je dominující, má však svůj základ v uhrančivě umanuté malířské práci, jak dokládají i její excelentní práce na papíře, kde barva klouže a klouže, až se tají dech. Filip Dvořák má rád ornament a vazby na minulost, když prim u něj hraje romantická rozkoš, jež ho občas reinkarnuje do jiných staletí a do pustých a lesních krajin. Umění je pro něj nepřetržitým procesem převyprávění a současně pokračování příběhu dějin umění, jež jsou (zatím) bez konce. Ostatně, podobně jako tato výstava. Ať žije! Folk! 

Martin Dostál